Era Draggo kennel Facebook Youtube Era Draggo kennel FCI kennel

 

      • cerny terier2 Černý ruský teriér -krásný článek Evi a Evžena Němcových
  • Setkání s ďáblem – tak by se dala stručně popsat zkušenost z krizové situace, kterou získá každý, kdo podlehne prvnímu dojmu. Člověk neznalý plemene, působící jako velice elegantní, živě temperamentní a snadno ovladatelné, netuší, že upravený chlupáč v sobě vlastně skrývá více psů. V žilách černého ruského teriéra totiž koluje krev rotvajlera, velkého knírače, erdelteriéra, novofundlanďana a dalších psů. Po každém plemenu zdědil několik vlastností, které tvoří naprosto nového jedince vhodného pro strážní službu.
  • Černému ruskému teriérovi říkají také ČRT, ruský teriér, čert, černýš, černá perla Ruska. Pod těmito názvy ve světě znají dnes již uznané plemeno, které vzniklo na objednávku sovětské armády. Ta totiž v období po druhé světové válce potřebovala pro ostrahu továren, zemědělských družstev, věznic či hranic středně velké psy s dostatečnou razancí při ochraně a zásahu proti narušiteli. Na severních hranicích Ruska, pokrytých sněhem, navíc dostávali všichni služební psi záněty spojivek a bylo zapotřebí plemene, kterému by srst chránila zrak.

    Jedním z nejzdařilejších výsledků šlechtitelské práce stanice Rudá hvězda, vedené generálplukovníkem Medveděvem, se bezesporu stal právě černý ruský teriér. Rotvajler dal černému teriérovi do vínku ráznost, ostrost a sílu, velký knírač přidal hbitost, od erdelteriéra získal inteligenci, veselou povahu a energičnost a na dotvoření obrazu ideálního psa posloužil novofundlanďan svou oddaností, vyrovnaností a zdrženlivostí. Trvalo několik generací, než se ustálila povaha a exteriérové znaky plemene. Dnes již má černý ruský teriér dostatečně širokou chovatelskou základnu a je z čeho vybírat. Bohužel se chovatelé většinou věnují více exteriéru, než pracovnímu využití těchto psů.

    ČRT je pes vyššího a mohutného vzrůstu, silný, zlobný, nedůvěřivý k cizím, vytrvalý a odolný, statečný, sebevědomý, uvědomující si svou sílu, kvadratického nebo téměř kvadratického formátu. Velmi snadno se přizpůsobuje různým klimatickým podmínkám, je dobře cvičitelný a má velmi vyrovnanou povahu. Mnoholeté využití, především v zemi původu, ve strážní a jiné službě potvrzuje jeho vysoké pracovní schopnosti a vytrvalost. Pes působí aristokratickým a neobyčejně dekorativním dojmem, má velmi masivní kostru, proporcionální stavbu těla, pevnou konstituci a mohutnou muskulaturu. Jeho vyšší nervová soustava se vyznačuje vyrovnaností, ale také vznětlivostí v souvislosti s obrannou reakcí v aktivní formě.

    Velkou předností černého ruského teriéra je nepřítomnost specifického zápachu a sezónního línání, pokud ho pravidelně vyčesáváte a stříháte, nebudete mít v domě ani mnoho chlupů. Je také nutno říci, že se jedná o psa jednoho pána. Se ctí a odvahou se černý ruský teriér postaví kdykoliv za svého pána a je připraven za něj položit život, hrozí-li mu nebezpečí. Tohoto psa nevyleká ani ten nejhroznější vrah nebo útočník, neboť sám černý ruský teriér je ve zkušených rukou až děsivou zbraní.

    Platí pro něj do puntíku věta: „nechej mě na pokoji a já tě nechám také“. Adekvátnost chování mu dovoluje v nejrůznějších situacích nebýt na obtíž. Po ulicích měst chodí s jistotou a spokojeně. Doma, nehledě na úctyhodné rozměry, zabírá velmi málo místa, nikdy se nemotá pod nohama a není dotěrný. Jeho oddanost rodině, především k dětem je bezbřehá a něžná. Schopnosti k vycvičení jsou pozoruhodné, neboť vše chápe velmi rychle.

    Zkušenosti s použitím černého ruského teriéra v strážní službě jsou vesměs velmi pozitivní. Již svým vzezřením působí na případného protivníka dostatečně varovně. Pokud k tomu přidáme bystrost, živý temperament, úžasnou soustředěnost, skvělou výbušnost, tvrdost na obraně skloubenou s poslušností a odevzdaností pánovi, máme před sebou skvělého představitele služebního psa. Forma výcviku je přibližně stejná jako u velkého knírače, čili značně odlišná od přístupu k výcviku německého ovčáka.

    „Při obraně objektu jsme používali psa a fenu. Pes Emír Mischel je silně temperamentní, dobře ovladatelný a nekompromisní při obraně nebo při strážení svěřeného objektu. Fena Aida Noční bouře je velká, vyrovnaná, nekompromisní při ochraně objektu, silně závislá na psovodovi a členech jeho rodiny. Oba jedinci dokázali velice dobře rozlišit, kdy jsou ve službě a kdy mimo ni. Emír Mischel se dokázal po službě volně pohybovat mezi dětmi u táboráku, aniž by došlo k nějakému konfliktu - je to o vyrovnanosti a výchově,“ vypráví o svých zkušenostech s plemenem pan Hurhot. „Aida Noční bouře svému jménu rozhodně ostudu nedělá, svoji neohroženost dokazovala již od štěněte. V šesti měsících se rozhodla, že koňský povoz prostě kolem domu, kde žila, neprojede. A také neprojel, protože stála uprostřed silnice a pouštěla takovou hrůzu, až se koně zastavili. Po odvolání vítězně přiběhla ke mně, bez náznaku zlosti nebo nervozity. Jen předvedla, že na to má.“

    Černý ruský teriér vyžaduje úpravu srsti. „Ve věku deseti měsíců bylo Aidě nutné tuto úpravu provést a psovod s ní proto musel z Vyškova cestovat do Olomouce. Ve Vyškově fenu odložil před nádražím a šel koupit lístky. Když se vrátil, hladila Aidu na hlavě asi dvouletá holčička za přítomnosti matky. Psici se to očividně velmi líbilo, byla zcela v klidu a potěšená. Při zpáteční cestě z Olomouce vzal psovod Aidu dovnitř na nádraží. Když si u okénka vyzvedával odložená zavazadla, procházeli kolem tři silně podnapilí mladíci tmavé pleti. Jeden z nich se otočil, zařval: „Jé – pes!“, a dupl silně nohou směrem k Aidě. Co se dělo potom, nedovedl nikdo, kdo to viděl, včetně přítomné policejní hlídky, posloupně popsat. Výsledek však byl jasný. Tři muži na zemi, nad nimi stála Aida a hrozivě mručela. Ani jeden z mužů nebyl pokousán, všechny srazila výskokem do vzduchu a tlapami je strhla na zem. Psovod po odvolání Aidy očekával nadávky cestujících a pokutu od policistů. Opak byl pravdou. Tři náperkové se bleskově zvedli a zmizeli ze scény. Policisté sice přišli blíž, ale jen aby se zeptali, co že je to za plemeno. Po dotazu, zda má psovod Aidu pevně na vodítku, jej jeden z hlídky poklepal po rameni a rozloučil se s přáním – choďte sem častěji! O tom, že Aida dokázala rozlišit, kdy použít zuby a kdy stačí jen srazit, jsme se mnohokrát přesvědčili i později, když dospěla a působila s námi ve službě,“ pokračuje ve vyprávění pan Hurhot.

    Co říci o černém ruském teriérovi více? Jak dokladují i výše uvedené příhody, je výborný obranář pro pochůzkové činnosti i pořádkovou službu, nevylučující samostatné strážení objektu. Nevýhodu dlouhé srsti vyrovnává tím, že nelíná a aby lépe viděl, dostane tzv. berušku, která odkryje oči. Ti, kteří vědí, co chtějí a pořídí si ho, nebudou zklamáni.

  • text: Eva a Evžen Němcovi
  • cerny terier2ČERNÝ RUSKÝ TERIÉR  (Euphoric Black Blossom)

  • Plemeno černý teriér je bezesporu největším úspěchem, kterého dosáhla sovětská kynologie. Ostatní původem ruská plemena jako jsou kavkazský ovčák, středoasijský pastevecký pes, barzoj nebo jihoruský ovčák jsou výsledkem práce předrevolučních šlechtitelů z řad obyvatel a vznikla převážně metodou národní selekce. Pouze černý teriér je výsledkem cílené práce odborných šlechtitelů chovatelské stanice Rudá hvězda.

    V roce 1924 bylo Revvoenosovetem rozhodnuto využití psů k armádním účelům. U Moskvy byla založena Centrální škola psovodů specializovaných na služební kynologii a při ní chovatelská stanice armádních a sportovních psů a výzkumná laboratoř. Byl rozpracován způsob využití psů – k likvidaci tanků, hledání min, jako nosičů spojařských zařízení, sanitních psů apod. Ve  2. světové válce bojovali tito psi po boku nejnovější vojenské techniky. Po skončení válečného konfliktu v zemi značně ubylo takových služebních psů, ale jejich potřeba vzrostla. Psů se nedostávalo zejména pro účely armádní, ale také ke střežení objektů národního hospodářství.

    Bezprostředně po válce bylo vládním nařízením Centrální škole psovodů – chovatelské stanici Rudá hvězda – uloženo vyšlechtit a připravit do služby strážní psy, adaptabilní na různé klimatické podmínky a použitelné k ostraze průmyslových a strategických objektů.  Důraz byl kladen na plemena, která uspokojovala armádní potřeby. V té době krom německého ovčáka neexistovalo univerzální plemeno všestranně využitelné v drsných podmínkách tehdejšího Sovětského Svazu. Přivezení psi takových plemen jako novofundlandský pes, rotvajler a velký knírač byli zastoupeni pouze několika málo exempláři. Šlechtitelská práce proto započala křížením těchto jedinců a vzniklo několik plemenných skupin, ze kterých se do současné doby zachovali pouze moskevský strážní pes a černý teriér. Ovšem cílem tehdejší práce šlechtitelů nebylo přivézt na svět nová plemena, ale mohutné, zlé a drsné psy.

    V chovatelské stanici Rudá hvězdy probíhala křížení následujícím způsobem:

    • německý ovčák + novofundlanďan
    • bernardýn + kavkazský ovčák
    • německá doga + německý ovčák
    • novofundlanďan + kavkazský ovčák
    • velký knírač + erdelteriér
    • velký knírač + rotvajler

    Největší důraz byl kladen na plemena velký knírač, rotvajler a erdelteriér vzhledem k jejich povahovým vlastnostem. Výsledek šlechtění ukázal, že jeden z plemeníků, velký knírač jménem ROJ ve spojeních s fenami libovolných plemen, barevných rázů a typů srsti dával stabilně potomstvo mohutných černých psů s výrazným osrstěním na hlavě a nohou. A právě v této etapě se začal rodit černý teriér.

    Černí teriéři prvních generací byli přirozeně velmi rozdílní v typu. Ke křížení se používali nejen čistokrevní plemeníci a využitý chovný materiál ne vždy odpovídal parametrům služebních psů. Využívali se i jedinci s vadami chrupu, pohybového aparátu a kryptorchidi. Z potomstva se posléze vadní jedinci selektovali.

    V 50. letech minulého století začala chovatelská stanice Rudá hvězda umisťovat štěňata a dospělé jedince i mezi zájmové chovatele z řad obyvatelstva. Získat psa z Rudé hvězdy bylo velmi prestižní a zvířata se dostávala do těch nejlepších rukou. Černyšové se začali objevovat v Moskvě, Leningradě, Vyborgu, Sverdlovsku. Jejich obliba rostla i za hranicemi – ve Finsku, Polsku a Maďarsku, kde i v současné době dosahuje chov černého teriéra mimořádných kvalit již i na jedincích z vlastních odchovů.

    Pracovní vlastnosti a základní fyzické rysy vtiskli černým teriérům zakladatelé a první šlechtitelé plemene, efektní vzhled však získali černí teriéři podstatně později. Armádní šlechtitelé vyvíjeli snahu vytvořit psa nikoli krásného, ale dobře pracovně využitelného s potřebnými vlastnostmi a snadno udržovatelného. Příliš bohaté osrstění představovalo v podmínkách armádních chovatelských stanic velké riziko spočívající v péči o nebezpečně zlá zvířata.

    Dnes jsou původní psi s drsnou, drátovitou srstí spíše výjimkou. Civilní chovatelé byli ochotni věnovat péči o srst zvířat podstatně více úsilí a jejich snaha vytvořit na pohled krásného a ušlechtilého psa byla završena přimícháním krve novofundlanďana. Počítali s tím, že získají potomstvo s hrubou, dlouhou a hustou srstí. Psi, kteří neměli v rodokmenech novofundlanďany měli často srst krátkou, ti, kteří měli významné množství krve novofundlanďana zase hustou a dlouhou, ale nezřídka měkkou až hedvábnou.

    I v současném chovu je vítanější než správná struktura srsti a její funkčnost, její vzhledová efektnost včetně hustého obočí, vousu a osrstění končetin. Potíž je v tom, že měkká srst neplní původní funkci srsti černého teriéra, nechrání dostatečně kůži zvířete a je velmi náročná na údržbu vzhledem k velké tendenci k plstnatění. Je proto potřeba vždy upřednostňovat funkčnost srsti, nikoli pouze efekt jejího vzhledu.

    Jednotlivá zvířata využívaná v počátcích chovu černého teriéra se dala jednoduše přiřadit ke konkrétní plemenné skupině zejména podle formování hlavy, těla, končetin i podle struktury srsti. Vady chrupu byly geneticky zakódovány a upevněny již na počátku šlechtění tohoto plemene jednak využitím jedinců s vadami skusu, jednak využitím plemen rozdílného konstitučního typu s rozdílnou stavbou čelisti (rotvajler + erdelteriér).

    Ještě v současné době vídáme psy se širokou horní čelistí a zúženou spodní, s obloučkovitým uložením spodních řezáků (tzv lodičkou). Nesoulad mezi horní a spodní čelistí často vyvolává následný výskyt podkusů stejně jako rozdílný tvar čelistí u rodičů štěňat. Čas od času se chovatelé setkávají s výskytem nestandardních zbarvení srsti – černá s pálením, žíhaná, modrá, kouřová což vysvětluje využití jedinců různých zbarvení v začátcích šlechtění černého teriéra.

  • V současné době se uvnitř plemene zformovaly dva typy černých teriérů.

    Psi typu teriéra – čtvercového formátu s nepříliš širokou a delší partií hlavy se suchým a vysoko nasazeným krkem. Charakteristická je pro ně strmější lopatka, užší hrudní koš, slabší osvalení. Díky dlouhým končetinám a výraznému úhlení vypadají tito psi efektně v postoji, ale v pohybu mívají někdy potíže. Vzhledem k tomu, že úhlední zadních partií mají menší než 130°, nedokáží se s potřebnou razancí odrazit v pohybu zadními končetinami, a proto se nemohou správně pohybovat. Mimochodem se často pohybují psi, kteří jsou příliš kvadratického formátu (vyšší než delší) obzvláště mají-li ještě strmější plec.

    Někteří chovatelé vyvíjejí přílišnou snahu o šlechtění černého teriéra do podoby právě takového teriéra a argumentují slovem „teriér“ v názvu plemene. Černý teriér je však natolik teriér jako například rotvajler, novofundlanďan, kavkazan nebo velký knírač. Proto jej také FCI řadí nikoli do skupiny teriérů, ale do skupiny II. – molosoidních plemen. Slovem „teriér“ v názvu tohoto plemene chtěli šlechtitelé vyjádřit povahové vlastnosti a pracovní vlohy těchto psů – životní sílu, odolnost, inteligenci, stálou připravenost k akci a odvahu, která se však neprojevuje sklonem ke rvačkám, honění koček nebo napadání náhodných kolemjdoucích, ale v neústupnosti při boji za sebe sama, svého pána a svěřené teritorium při ochraně proti tak silnému soupeři, jakým je člověk.

    Psi molosoidního typu – to jsou psi s mohutnou kostrou, vyvinutým svalstvem, širokým a hlubokým hrudníkem, celkově silné konstituce. Jejich čtvercový formát je tvořen oproti předchozímu typu především dlouhým a objemným hrudním košem. Tito psi mají velmi vyrovnanou nervovou soustavu. Možná budí zdání, že jsou pomalí, líní a příliš masivní. Zdaleka tomu však tak není. Útok takového psa se podobá úderu silné pružiny. Takový pes velmi rychle a razantně udeří, aby se záhy zcela zklidnil a přešel do pozice bystrého pozorovatele vždy připraveného k dalšímu bleskovému zásahu. Někdy chovatelé i zde zacházejí do extrému a pak se můžeme setkat s opačným problémem než u předchozího typu, a sice s přehnaným gigantismem. Taková zvířata jsou velmi mohutná, vysoká, příliš těžká, s masivní kostrou. Černý teriér je však především psem výborných pracovních kvalit, musí být schopen dobře se pohybovat, být aktivní a čilý. Vždy je proto potřeba mít na paměti, že nejdůležitějším faktorem při určování kvality zvířat je celková harmoničnost.

    Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že černý teriér byl šlechtěn s důrazem především na povahové vlastnosti a pracovní využití. Jeho mimořádně krásný zevnějšek je pouze „třešničkou na dortu“. Byla by proto škoda, kdyby se tito psi stali pouhou velkou ozdobou svých pánů a jejich obydlí. V zemi původu prochází dosud plemeníci a chovné feny selekcí nejen exteriéru, ale i zkouškami povahy a pracovních předpokladů. Tamní chovatelé jsou si vědomi, že pouze tímto způsobem jsou schopni zachovat a posílit v krevních liniích to nejcennější, co dělá černého teriéra jedinečným psem, černou perlou a pýchou Ruska!

  • cerny terier2 Černý teriér - Doposud nejrozsáhlejší článek vydaný v ČR o tomto plemeni, vydán roku 1999 v časopise "Pes přítel člověka" Autor: Martina Matušková (CH.S. Momart FCI)
  • Ještě před pár lety měl tento vysokonohý teriér přívlastek král teriérů. Vysloužil si jej nejen svou velikostí, ale hlavně elegancí, se kterou se tento velký a mohutný pes dovede pohybovat. Dnes již sice mezi vysokonohé teriéry nepatří (protože nikdy teriérem nebyl), ale pro valnou většinu chovatelů a příznivců zůstává dál králem.
  • HISTORIE PLEMENE
  • Po skončení II. světové války se v celém Sovětském svazu prudce snížil počet služebních plemen psů takřka na minimum. Nastal problém, kde vzít velké množství psů k tolik potřebné ostraze továren, zemědělských statků, vojenských objektů, pro potřeby armády a milice vůbec. Píše se rok 1947. Centrální škola služební kynologie a šlechtitelská stanice Rudá hvězda, která sídlila nedaleko od Moskvy ve vesničce Vešnjanka, dostává od velení armády důležitý úkol. Vyšlechtit z dostupných služebních psů nové plemeno. Kromě německého ovčáka se na území Sovětského svazu nenacházelo jiné všestranně využitelné plemeno. Nové plemeno mělo být hlavně odolné vůči tvrdým klimatickým podmínkám, které v Rusku panují, ale hlavně povahově tvrdé a vyrovnané. Například boxeři, erdelteriéři či dobrmani při použití k armádním účelům naprosto selhali. Nelehkého úkolu vyšlechtit nového všestranně využitelného psa se ujal generálmajor G. P. Medveděv, spolu s ním na zrodu plemene pracoval profesor biologie Ilin.
  • Medvěděv soustředil do Rudé hvězdy několik zbývajících jedinců německých služebních psů - novofoundlandského psa, knírače, rotvajlera. Bylo jich však velmi málo, a tak nebylo možné vybírat ty nejlepší. Úkol zněl: vyšlechtit během krátké doby odolné, tvrdé a zlé psy.
  • Nastalo masové křížení, nejlépe obstál velký černý knírač Roy, který byl připuštěn s fenami rotvajlera, erdelteriéra, jihoruského ovčáka a fenami novofoundl. psa. S nimi dal četné potomstvo. Ve vrzích se objevovali robustní černí potomci s dostatečným osrstěním hlavy a končetin. Generálmajora Medveděva velmi zaujaly, a proto se soustředil jen na ně. Byl to první krok těžké a úmorné práce, která ani dnes nekončí. Popravdě řečeno, nelze s určitostí zjistit, kolik vlastně plemen koluje v žilách černého teriéra. Na počátku byl knírač, kříženci rotvajlerů, směs s dobrmany, moskevská doga (pes velikost dogy, ale s osrstěním německého ovčáka), moskevský vodolaz, kříženec kavkazského ovčáka, německého ovčáka novofoundlanďana a erdelteriéra. Ve starých archovovaných rodokmenech ČT lze najít i představitele neočekávaných plemen: západosibiřské a ruskoevropské lajky, jihoruské ovčáky křížené s bílými a černými královskými pudly. Současné plemeno ČT je již od této krve očištěno. Potomci těchto linií byli vyřazováni z dalšího chovu na základě špatných výsledků z výstav, ale i kvůli špatné povaze. První generace ČT byla jednoznačně velmi různorodá v plemenném typu. Objevovali se jedinci s velkým množstvím bílých a hnědých znaků, se značnou chudozubostí, tmavým pálením na hlavě a končetinách, nepravidelným skusem, kryptorchidi. Koncem roku 1950 nastala velmi přísná selekce, pro další chov byli vybíráni černí, dostatečně obrostlí a bezvadní jedinci. Velká řada jich však zůstala dále nositeli vad. Potomci I. a II. generace utvořili plemennou skupinu pod pracovním názvem ČERNÝ TERIÉR. Veřejnosti byli poprvé představeni v roce 1955 na Všesvazové zemědělské výstavě v Moskvě, kde sklidili velký obdiv a zájem kynologické veřejnosti. Plemeno zde získalo zlatou medaili a diplom Speciální výstavy, což v této době bylo to nejvyšší ocenění, jaké mohla šlechtitelská stanice Rudá hvězda získat.
  • ČT byl tehdy co do povahových vlastností testován jen v armádě. Rudá hvězda ale chtěla zjistit, jak se tento pes, ostrý a nedůvěřivý, osvědčí v běžném životě. Ve spolupráci s řadou klubů služební kynologie v Moskvě a dalších velkých městech byli vybráni a vytipováni chovatelé, kterým byla štěňata ČT prodána za symbolickou cenu. Zakladatelkami chovu ČT v Moskvě byly chovatelky: M. A. Anodina, G. D. Danilina, E. B. Šarapova - majitelka doposud aktivní ch. st. Černá stáj, a chovatel C. J. Cholomjanskij, který se věnuje černým teriérům dodnes.
  • V roce 1957 se už na Všesvazové zemědělské výstavě představilo 43 jedinců černého teriéra. Už byli velmi dobře osrstěni a odpovídali požadovanému typu. Od tohoto roku se ČT začal rozšiřovat po celém území SSSR. Početné kluby ukázaly i značný vliv na typ ČT a jeho osrstění. V některých byli psi s krásnou a bohatou, dlouhou zvlněnou srstí. V dalším byli jedinci s kratší a hrubší srstí. Bylo tedy zapotřebí sestavit základní požadavek na typ a exteriér plemene. Chovatelé v klubech šli jinými směry než Rudá hvězda, která stanovila ČT jako psa pracovního a služebního, ale s požadovanou délkou srsti. Nařídila používání v chovu jen kvalitně a dobře obrostlé jedince, se zvlněnou, tvrdou a dlouhou srstí, kteří mají přednost před krátkosrstými.
  • V sedmdesátých letech byl ČT už typem s osrstěním podobný jedincům, které dnes můžeme potkat na výstavách a Rudá hvězda určila schéma pro úpravu a střih srsti.
  • Dnes už se s krátkosrstými či hladkosrstými ČT setkáváme jen velmi málo a jestli se takoví jedinci ve vrzích objeví, měli by se odstranit. V Rusku je vrh kontrolován ihned po narození pracovníkem klubu, jenž má dlouholeté kvalitní zkušenosti s plemenem. Platí to i o jedincích s hnědým čokoládovým zbarvením, hnědým pálením na hlavě a končetinách (jako u rotvajlera), s bílými znaky a skvrnami, stříbrně až šedě zbarvenou srstí a také s rozštěpem horního patra. Toto velmi mladé a doposud neustálené plemeno lze kvalitně chovat jen při dodržení této přísné selekce. A to především platí i v současné době.
  • Koncem 70. let je už v Rusku evidováno na 800 vrhů s přibližně 4000 zapsaných jedinců ČT, odpovídajících danému standardu plemene. I když se zatím tito psi nazývali jen plemennou skupinou ČT, ne plemenem jako takovým, začali se už pomalu rozšiřovat do sousedních evropských zemí. Jako první si dovezli kolem roku 1975 několik jedinců Finové. Od roku 1980 se začíná rozšiřovat i na západ do Německa, Polska, Maďarska i tehdejšího Československa. Západní kynologové mu dali název Černý ruský teriér. ČT si svými pracovními a povahovými vlastnostmi získával čím dál více příznivců. Byl to a je nejen věrný oddaný přítel, ale především vyrovnaný pes s pevnými nervy a nedůvěrou k cizím lidem.
  • Od roku 1981 se ČT objevují i na významných výstavách psů v Evropě, kde získávají řadu nejvyšších výstavních ocenění. A tím více stoupá jejich obliba u chovatelů. ČT není vhodný pro začátečníky, kteří se nikdy před tím s držením a chovem psa nesetkali. Musí se umět dobře vychovat, což bez láskyplné trpělivosti a jisté dávky zkušeností prostě nejde.
  • V roce 1981 byl vypracován z pracovního popisu plemene centrální standard, který byl dne 13. 03. 1981 schválen Ministerstvem zemědělství SSSR. Mezinárodní kynologickou federací FCI byl černý ruský teriér uznán v březnu 1984 pod číslem 327 a zařazen do skupiny 3. - teriéři.
  • Jelikož se však ČT více svou konstitucí a typem srsti podobá velkému knírači, či například flanderskému bouvierovi, navrhl Centrální klub ČRT v Moskvě přeřazení do skupiny pinčové, knírači, molossoidi a švýcarští pastevečtí psi. V roce 1993 byla ruskou Federací služební kynologie přijata nová, upravená druhá varianta standardu ČT, která odpovídá současnému typu ČT. ČT totiž není teriérem v pravém slova smyslu. Dnes nemá kostru podobnou například typově erdelteriérovi - tedy jemnou a suchou. Jsou to psi s kostrou hrubou a s dostatečným osvalením. Nově navržený standard i s úpravami byl přijat a schválen FCI v červnu 1996. Zároveň se s tímto novým standardem dočkal černyš svého pravého jména čornyj terier, tedy černý teriér, namísto dříve užívaného černý ruský teriér.
  • POVAHA A CHOVÁNÍ
  • ČT je velký, mohutný a sebevědomý pes, oplývající doslova aristokratickou vznešeností. Především rozvážnost a odvahu zdědil po rotvajlerovi. Mrštnost, rychlost a přirozenou inteligenci zase po knírači a hbitost a hravost po erdelteriérovi.
  • Černyš je především vynikající strážce a pomocník svého pána, kterého velmi miluje a zbožňuje. Obecně se o něm traduje, že je to pes jednoho pána. A to je čistá pravda. Je mu věrný a oddaný po celý svůj život.
  • Černyš byl vyšlechtěn hlavně pro práci a pomoc člověku. Je výjimečný a všestranně využitelný pes. pro všestranné využití se o něm dá hovořit jako o plemeni budoucnosti. Je to jedno z nejmladších plemen, které se stále formuje. kdo ho zná či znal, určitě mi dá zapravdu. Je to pes výjimečný pro svou vyrovnanou a tvárnou povahu, s přirozenou ostrostí, temperamentem, rychle reagující na jakýkoli vnější podnět. Je velmi sebevědomý, ale jeho povaha je okořeněna i špetkou tvrdohlavosti.
  • ČT má rád rodinný život a rodinu, ve které žije. Je velmi spokojen, když má celodenní kontakt s lidmi, se kterými sdílí společnou domácnost. Může tedy bez problémů žít i v městském bytě.
  • Je velmi odolný vůči drsným klimatickým podmínkám, ať už jsou to kruté mrazy, nebo velká vedra. Jeho srst ho výborně chrání a izoluje. Pokud je držen v bytě, chová se civilizovaně, nepřekáží a neplete se pod nohy. Najde si své místo, kde v klidu pozoruje okolí a pospává. Nelíná. A mohu potvrdit, že pokud jde o povahu, je lepší černyš vychovaný v rodině, než držený někde na zahrádce v kotci, který má kontakt se svým pánem jen hodinu denně. To k dobré výchově černyše nestačí. Klidně ho tedy můžete mít v bytě bez obav. Za ta léta, co černyše chovám a sdílí se mnou všechny radosti i strasti obyčejného každodenního života, mohu směle tvrdit, že na psychiku člověka působí velmi příjemně až antidepresivně. Vždy vás s láskou a radostí vítá.
  • Jak už jsem uvedla, potřebuje mít jednoho pána, ve kterém vidí svého vůdce. I když reaguje na povely dalších členů rodiny, ve které žije, vždy uznává především jen jednoho, ke kterému má hluboký citový vztah. Musíte být tedy pro svého psa vůdcem a pokud jím nejste, tak vám nezávidím. Potřebuje pevnou ruku, ale laskavou a dobrou výchovu s citlivým přístupem. Zjistí-li černyš, že je silnější než jeho pán, je vůdcem on. V tom smyslu nejsou tak problematické feny, nedávají tak najevo své dominantnější postavení jako psi.
  • ČT je velmi chytrý a rychle se učí, vždyť jeho předkem je knírač. A Němci o knírači tvrdí, že když bůh rozdával chytrost, první byl knírač.
  • Jako plemeno vyšlechtěné pro ostrahu a hlídání má vrozený sklon k agresivitě. A ta se nikdy nesmí uměle podporovat! Černyš se však od všech dalších plemen k tomuto účelu vyšlechtěných výrazně odlišuje. Neoplývá neúměrnou agresivitou, a to by měli mít všichni majitelé na paměti. Je-li v dobrých rukou a s láskou a dobře vychován, nikdy bez příčiny nenapadne ani jiného psa, ani člověka. Dostane-li se ale do střetu s případným nepřítelem, nikdy z boje neutíká. A v tom je také kouzlo jeho osobnosti. Jeho instinkt pro ochranu pána, obydlí či teritoria, ve kterém žije, je velmi silně vyvinutý. Má to zakódováno a nemusí se to učit. K cizím osobám se chová velmi rezervovaně, s jistou dávkou obezřetnosti. Někdy se vůbec zdá, že je z jeho chování cítit nezájem či náznak flegmatičnosti, zdání klame. Nikdy černyše nesmíte podceňovat, vše má neustále pod kontrolou, i když to zrovna v danou chvíli tak nevypadá.
  • ČT nepatří do rukou lidí nervově labilních, zlých, zakomplexovaných, kteří by si jeho prostřednictvím léčili svůj komplex méněcennosti. Ve špatných a nesprávných rukou se stane z takového psa doslova odjištěná zbraň. Správný chovatel by měl mít na takovéhoto případného zájemce odhad a štěně mu neprodat. Černyš vyžaduje, aby jeho majitel byl velmi vyrovnané, klidné a trpělivé povahy. Jen takový dokáže z černyše vychovat správného černyše, jak má být.
  • Má rád děti, chová se k nim vnímavě a citlivě. Rád si s nimi hraje, nikdy jim neublíží. Nechá si od nich hodně líbit, ale také děti musí vědět, že nesmějí překročit určité psí meze. Tedy svého kamaráda netýrat a neubližovat mu. Černyš to dovede vycítit a velmi tiše se vzdálí a rozjiveným dětem se vyhne.
  • CHOV U NÁS A V ZAHRANIČÍ 
  • Do tehdejšího Československa bylo z Ruska importováno asi 70 jedinců z různých oblastí po známých či méně známých rodičovských párech. Byla tedy naděje pro založení široké a kvalitní chovatelské základny, která by dala základ geneticky kvalitnímu, různorodému a zdravému odchovu. V chovu se však ukázalo jen asi 30 jedinců. Někteří psi nevyšli v exteriéru, chybělo osrstění na hlavě či končetinách. Pro zbývající ČT byl naše republika jen přestupní stanicí, počkalo se na přepsání ruských PP na náš, ve světě uznávaný, a pak se psi přesunuli na západ. Mnozí z nich založili kvalitní chov v řadě západních států. Spousta ČT musela být díky neúplným číslům zápisu v PP zapsána do Registru. A ještě dnes je mnoho našich odchovů s Registrem u potomků. Pro jedince s registrem je podle předpisů FCI nemožné získat titul Interchampion. V Československu se první ČT objevil v roce 1981, byla to fenka z Ukrajiny jménem Bajka. V r. 1985 se této fence narodil první vrh v chov. st. Z RO-DA-GU, manželů Guziurových. Do roku 1989 se v Československu narodilo jen několik málo vrhů, vzestup v chovu byl zaznamenán až po roce 1990. Je velká škoda, že spousta kvalitního odchovu byla vyvezena do zahraničí - Itálie, Jugoslávie, Bulharska, Německa či Švýcarska. U nás tak zůstalo minimum jedinců. To je ale bolest více plemen, nejen ČT. Je škoda, že se u nás v chovu nevyužilo řady kvalitních jedinců - importů, jejichž majitelé své krycí psy předvedli na dvou až třech výstavách, či po získání titulu se už nikdy na výstavě neukázali. Tím se nedostali do podvědomí majitelů fen. Chov ČT u nás nebyl veden a usměrňován jako v zemi původu - Rusku. Nevědělo se o všech dovezených jedincích, krylo se jen několika málo psy. Tak se stalo, že dnešní generace našich ČT je dosti krevně příbuzná. O krytí v zahraničí (mimo Slovensko, kde mají stejné krevní vedení jako u nás), či import nové a nepříbuzné krve nemá nikdo velký zájem. A starší importovaní psi z Ruska, kteří byli málo využiti a ještě zde jsou a mohou krýt, nejsou vůbec využíváni. Někteří chovatelé se shlížejí jen v titulech, ujet více než 150 za psem je ohromná dálka a nezajímá je ani blízká příbuznost obou partnerů. V dalších generacích můžeme tedy očekávat z takovýchto spojení výskyt různých dědičných vad - chudozubost, podkus, předkus, vady skusů, hladkosrstost, či kryptochrismus atd.
  • V chovu ČT nemá většina chovatelů daný svůj chovatelský cíl, což kvalitě a úrovni plemene u nás velmi nepřispívá. Doposud v ČR chybí úplné evidování vad u hned narozených štěňat, nedělají se pravidelné kontroly vrhů. Chovatelé úmyslně zatajují vadná štěňata (zbarvení, skvrny, osrstění atd.). Nechtějí, aby se to vědělo, protože by hrozilo znehodnocení jejich odchovů. Ale pro kvalitní chovatelskou práci je tato evidence u tak mladého a neustáleného plemene, jakým je ČT, tím nejdůležitějším. Pro další kvalitní vývoj plemene by takovéto informace a evidence byly velmi prospěšné. U nás je velmi málo chovatelů, které zajímá rodokmenová hodnota jejich ČT. Chov se tedy dostává do slepé uličky. Tak jako u jiných plemen, také v chovu ČT se objevují množitelé, nikoliv chovatelé. Je to bolest dnešní doby. Například valná většina zájemců, kteří si přijedou pro štěně plemene, které jako malé nikdy v životě neviděli, neví, jak má vypadat. V 7 - 8 týdnech stáří štěněte je už osrstění značné. Není u nás výjimkou prodej atypického - hladkosrstého jedince (srst velmi řídká, přilehlá a na celém těle dlouhá jen 0,5 mm.) za značnou částku s ujištěním "chovatele", že jsou ve světě uznávány dvě varianty ČT - dlouhosrstá a krátkosrstá. A tak nic netušící nadšenec pro plemeno si tohoto jedince odnese domů, a až v roce na svodu zjistí, že jeho pes jako hladkosrstý neodpovídá standardu. Také váha štěněte v době odběru 7 - 8 týdnů hraje důležitou roli pro další správný vývoj. Kvalitně a dobře živené štěně ČT by v tomto věku mělo mít zhruba od 6,5 - 9 kg, s ohledem na fenky a psy. U nás není výjimkou prodej štěňat, která nemají ani 4,5kg.
  • V chovu bychom rovněž neměli ustrnout na typech ČT z 80. let. Cílem chovatelů by mělo být vylepšovat plemeno nejen v exteriéru, ale i v povaze. A být neustále v kontaktu se zemí původu plemene, s ruskými chovateli.
  • Po roce 1990, kdy se přísun importů a import sám z Ruska zastavil, se český chov ČT stáhl do ulity. Železná opona padla a Rusko a řada svazových republik je dnes asociovaným členem FCI. Nic tedy nebrání importu nové krve, která by byla využitelná i pro okolní země.
  • V zahraničí je v dnešní době velký zájem o ČT. Po Rusku je druhým největším státem co do počtu jedinců a odchovů Polsko. I když začali toto plemeno chovat až od roku 1990, jsou dnes v chovu daleko před českým odchovem. Mají velmi širokou a pestrou chovatelskou základnu, vrhy typově vyrovnané. Prvním importovaným psem do Polska byl v roce 1989 pes JERMAK ŽAN. První vrhy se narodily v roce 1990 v chov. st. Z Runowa manželů Szczepanskych, a v chov. st. Satysfakcja paní Rzuchowske.
  • V Německu se ČT objevil už v roce 1982. Fenu Gipsy importovali manž. Reuterovi a v jejich chov. stanici Gipsy von d. Moskwa se v roce 1985 narodil první vrh.
  • Ve Finsku se ČT objevil už koncem 70. let. První a v této zemi nejuznávanější se stala ch.st. ZORNOI paní Kirsty Pitkanen.
  • V Rakousku se ČT objevil v roce 1985. Byly to převážně importy z Německa z ch.st. Gipsy v. d. Moskwa. První vrh se narodil v ch.st. Vom Gorky Park manželů Hadjikyriacou.

  • Do Švýcarska byl přivezen první ČT v roce 1987, fena z ch. st. Zornoi. První vrhy byly zapsány v r. 1989 v ch.st. SCHWYCH.
  • Do Maďarska byl importován první ČT, pes Vojtek Džek, v roce 1984. Tento pes byl i zakladatelem chovu v tehdejší Československé republice.
  • ZDRAVÍ, VÝŽIVA, VÝCVIK
  • ČT není zatížen tak, jako mnoho starých a přešlechtěných plemen naší doby, dědičnými a vážnými onemocněními. Je to velké a těžké plemeno, které rychle roste, proto ho asi do 1 roku nesmíme zatěžovat těžkou fyzickou námahou.
  • Velkou pozornost musíme však věnovat pravidelné kontrole a ošetřování uší. Klopené uši ČT musíme pravidelně zbavovat srsti, která u některých jedinců bývá hustě vrostlá až do vnějšího zvukovodu. Vhodné je ji vyškubávat. Pokud je ucho zarostlé, snadno se zapaří a dochází ke vzniku zánětů, jejichž léčba je pak dlouhá. Vyplatí se tak preventivní a pravidelné čištění ucha některým, k tomu určeným, kosmetickým či léčebným přípravkem.
  • Pravidelně kontrolujte i tlapky, dbejte na to, aby srst mezi polštářky nepřerůstala. Vystříhávejte ji, zarostlá tlapka se ve vlhku snadno zapaří a mohou vznikat nepříjemné a bolestivé exémy. Také kontrola délky drápů je nutná. Černyš má mnohdy drápy schované v srsti, čímž se nemají drápy možnost snadno a dobře obrušovat, vyžadují tedy pravidelné zkracování. Jinak si je pes někdy strhne či zlomí - a to je pak velmi bolestivé.
  • Neopomíjejte ani pravidelnou kontrolu očí a zubů. Čas od času je dobré absolvovat u veterináře kompletní zdravotní prohlídku.
  • ČT není náročným strávníkem, ale potřebuje stravu velmi bohatou na minerály a vitamíny. Nesmíme zapomenout, že jde o rychle rostoucí plemeno, které potřebuje dostatečně bohatou a vyváženou stravu již od štěněcího věku. Pro správný vývin kostry je především důležitý vápník a fosfor. Zbytečně ale nikdy černyše nepřekrmujeme, obezita mu nesvědčí. Pozor na velké dávky karotenu, u černé srsti dojde časem při nadměrném konzumu karotenu k hnědnutí barvy. Pokud krmíte kompletním granulovaným krmivem, prostudujte si napřed tabulku s prvky, která je na každém pytli krmiva uvedena.
  • Pro dobré osvalení a vývin kostry je důležitý dostatek přirozeného pohybu. Nejlépe, dopřejeme-li našemu černyšovi proběhnutí s jinými psy. Velmi rád má vodu a je dobrý plavec.
  • ČT miluje jakoukoli aktivitu, ať je to hra nebo práce. Při správném vedení a výchově zvládne všechny typy pracovních zkoušek, Má velmi dobrý nos a dokáže skvěle pracovat jako lavinový či záchranářský pes. Od raného štěněcího věku si hrou vytvoříme pevnou citovou vazbu. Nesmí chybět odměna (pamlsek), pohlazení a hodně chvály za jakýkoliv správně provedený výkon. Mezi vámi a černyšem musí panovat bezmezná důvěra. Citlivým přístupem se z něj stane výtečně ovladatelný a poslušný pes. Pak se můžete jeden na druhého spolehnout. Co se černyš jednou naučí, nikdy nezapomíná. Není tedy nutné získané návyky utvrzovat neustálým opakováním. Nesnese hrubý a tvrdý přístup při výcviku, metody drilu nesmíme nikdy u černyše používat! Mnoho lidí dělá velkou chybu, že svého psa od mala dráždí a uměle v něm povzbuzuje agresivitu. To je špatně! Nikdy nechtějte mít z půl ročního štěněte dospělého psa. Vše má svůj čas.
  • S nácvikem stop a poslušnosti klidně začněte už od raného věku, mezi 3 - 4 měsícem. Krůček po krůčku si tak černyš získá správné návyky. Ale s nácvikem obrany nikdy nespěchejte. Mladý pes si potřebuje napřed vybudovat sebevědomí. nechtějte, aby vaše sedmiměsíční "dítě" už kousalo na rukáv. S přehnanými požadavky, které naložíte na bedra mladého černyše, můžete více ztratit než získat. Varujte se i před chovateli, kteří tvrdí, že s černyšem není třeba do jednoho roku jeho stáří nic dělat, Je to kolosální hloupost. S ročním klackem, který rostl jako dříví v lese, už nic nesvedete.
  • V Rusku je povaze černyšů věnována velká pozornost. Patří zde k pracovním a užitkovým plemenům. Povaha je zde přezkušována nejen u jedinců působících v chovu, ale kontrolní zadržení a přepad pomocníka z úkrytu se provádí i na klubových a speciálních výstavách. Pokud jedince chce obhájit zadanou výbornou známku, musí výkon absolvovat výtečně. TO platí pro jedince starší 2,5 let. U jedinců od 15 měsíců do 2,5 roku se zkouší reakce na střelbu. Když jedinec neobstojí, automaticky získává známku dobrá. A stane se, že nejeden multichampion krásy či světový vítěz odchází ze speciální výstavy s dobrou. Toto přezkušování povahy má své odpůrce i příznivce. Rozhodně je to k něčemu dobré, vždyť povaha je to, kvůli čemu byl vlastně černyš vyšlechtěn, a proč je tu pro člověka. Exterér je v tomto případě druhořadá záležitost. Kromě Ruska a Švýcarska se v ostatních zemích povaha černyše pro chovné využití nepřezkušuje, prvořadý je jen exteriér. A je to škoda, ne pro dnešní chov, ale pro budoucnost.